Problémy s řepkou

Problémy související s pěstováním řepky v Česku nejsou zdaleka to jediné, co občany trápí. Je to však asi nejdiskutovanější téma odhalující problémy našeho zemědělství, které vyvolává spoustu emocí.

Pokud farmáři nezmění přístup k půdě a krajině, budeme v blízké budoucnosti čelit ekologickým a v důsledku i ekonomickým dopadům, proti kterým je současná situace ještě velmi uspokojivá. Těchto změn lze docílit pouze tehdy, když se změní legislativa, která tento stav vytvořila a uměle jej udržuje. 

Upozornit na problém s řepkou znamená nasměrovat pozornost občanů České republiky k tomu, jak špatně se dnes v naší krajině hospodaří. Zrušení podpory biopaliv, která jsou nejen ekonomickou, ale i ekologickou přítěží, znamená důležitý první krok. Právě pěstování řepky, z níž se vyrábí bionafta povinně přidávaná do klasické nafty, má nejhorší dopad na naši přírodu i zdraví lidí, kteří bydlí v blízkosti řepkových polí.

Shromáždili jsme argumenty pro omezení pěstování řepky. Věříme, že přesvědčíme dostatečně velkou část veřejnosti na to, aby se nám tlakem na politiky podařilo zrušit podporu biopaliv, a tím dosáhnout života v krajině, které nevládne řepka.

VYŠŠÍ PRODUKCE CO2 A SPOTŘEBA ROPY

Když Evropská unie zavedla směrnici, která se stala podkladem pro povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, hlavním argumentem byla nutnost snížit emise CO2 a snížit naši závislost na ropě. Tato povinnost byla v České republice přijata hlasováním sněmovny v roce 2007.

Produkce řepkového semene je náročná na energii z fosilních zdrojů. K výrobě dusíkatých hnojiv se používá zemní plyn, a pokud sečtete spotřebu nafty na pěstování 1 ha při zpracování půdy, setí, rozmetání hnojiv, opakované aplikaci pesticidů, sklizni a čištění, lze počítat s normou 90 l. To je paušál pro vratku spotřební daně na 1 ha orné půdy, dle současné legislativy. Tím však uhlíková stopa olejnatého semínka nekončí. Plodina se musí kamiony svézt do továren, kde se olej vylisuje a následně opět energeticky náročně slučuje s metanolem, čímž teprve vzniká "MEŘO" (metylester řepkového oleje).

Podle vědecké studie, kterou si v roce 2010 zadala Evropská komise, ovšem 6% příměs biopaliva zvyšuje celkovou spotřebu automobilu o 8 %. Důvodem je zhoršení vlastností výsledné směsi, což má negativní dopad na efektivitu spalování. Už více jak 8 let je tedy prokázané, že podpora biopaliv neplní deklarované cíle. Přesto došlo pouze k jediné úpravě, Evropský parlament svým hlasováním z ledna 2018 omezil maximální podíl biosložky na 7 %.

KONTAMINACE ZDROJŮ VODY

Dnešní zemědělství využívá obrovského množství chemických hnojiv a pesticidů. Právě řepka je v tomto směru nejhorší. Odrůda používaná pro výrobu biopaliv je velice náchylná k nemocem a málo odolná proti škůdcům, proto se ošetřuje postřikem pesticidů opakovaně. Podle zjištění Českého hydrometeorologického ústavu je více jak 50 % zásob spodních vod kontaminováno nebezpečnými pesticidy. Tyto chemikálie prokazatelně pocházejí z pěstování plodin na biopaliva.

Pěstování řepky vyžaduje velké množství vody, kromě toho dochází častými postřiky těžkými zemědělskými stroji k udusávání půdy, která má pak sníženou schopnost absorbovat dešťovou vodu. V důsledku dochází k celkovému vysušování krajiny a ubývání zásob spodní vody.

SNÍŽENÍ BIODIVERZITY

Pro zadržení vody v krajině je také důležitá biodiverzita samotné zemědělské krajiny, tedy její různorodost. Podpora pěstování řepky jako monokultury jde ovšem naprosto opačným směrem, díky čemuž kolem sebe na jaře vidíme nekonečné žluté lány. Biodiverzita navíc pomáhá zajistit vhodné životní podmínky spoustě druhů rostlin a živočichů, kteří o svoje původní biotopy lidskou činností přišli.

ÚHYN VČEL A DALŠÍCH ŽIVOČICHŮ

Řepka se v minulosti pěstovala jako olejnina, schopná poskytnout dobrý výnos i v méně úrodných zemědělských oblastech, kde se například slunečnici nedařilo. Díky dnešní vysoké ceně řepkového semene způsobené povinným přimícháváním tzv. bionafty "MEŘO" (metylester řepkového oleje) do nafty, se řepka intenzivně pěstuje i v teplejších oblastech. Pro ty ovšem není kvůli vysokému výskytu škůdců určena, navíc s podstatně kratšími přestávkami v pěstování.

V důsledku toho se přemnožují škůdci, kteří neškodí pouze na řepce, ale i na dalších plodinách a jejich populace jsou kvůli nadměrné aplikaci insekticidů již mnohdy resistentní proti přípravkům k jejich omezení. Takže se stává, že po aplikaci je porost dále požírán a uhyne pouze užitečný hmyz, pro který je velký lán řepky neodolatelným lákadlem. K tvorbě velkého výnosu semene je potřeba velké množství živin, které jsou do půdy dodávány většinou průmyslovými hnojivy a může tak docházet ke splachu dusičnanů do spodních vod. Řepka má také vysoký transpirační koeficient, takže na tvorbu výnosu odebere velké množství vody z půdy. Díky tomu vysušená a četnými přejezdy zemědělské techniky utužená půda nevsákne při přívalovém dešti dostatek srážek a voda odteče. V horším případě vezme s sebou i vrchní vrstvu půdy.

ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY

Řepkový pyl je větší než pyly ostatních rostlin. Na rozdíl od pylu ze stromů, který se šíří i na stovky kilometrů, se tak dostává pouze stovky metrů od řepkových polí. To ale zároveň znamená, že pyl z řepky je agresivnější. Představuje proto velký problém pro alergiky a astmatiky, problém ale představuje i pro všechny ostatní.

Vzhledem k tomu, že řepku pěstujeme každý rok na 15 % českých polí, ovlivňuje řepkový pyl statisíce lidí, kteří žijí v jejich blízkosti, obzvláště na venkově a na okrajích měst.

NIČENÍ MOTORŮ AUTOMOBILŮ

Přísada bionafty je problém taky pro motory automobilů. Biopaliva působí agresivně na polymery, které se používají například na těsnění a jiné prvky motorů. Kromě toho biosložka rychle degraduje, což snižuje účinnost paliva. Vznikají tak látky, které ucpávají palivové filtry, vstřikovací systémy i přívody paliva. Usazeniny se tvoří také na horkých částech motorů.